Biografie

Biografie          nahoru

Stanley Kubrick se narodil v New Yorku a navzdory špatným známkám ve škole byl považován za inteligentního. Kubrickův otec Jack (lékař), který doufal, že změna prostředí přinese lepší školní výsledky, ho poslal v roce 1940 do Pasadeny v Kalifornii bydlet ke strýci Martinu Pervelerovi. Když se vrátil v roce 1941 do Bronxu, aby tu dokončil střední školu, zdálo se, že se jeho přístup a známky poněkud změnily. Protože Jack doufal, že najde něco, co by jeho syna zaujalo, naučil ho hrát šachy, což přineslo kýžené výsledky. Kubrick se do hry vášnivě ponořil a rychle se stal obratným hráčem. Šachy se v pozdějších letech pro Kubricka staly důležitým prostředkem, který často používal jako nástroj k jednání se svéhlavými herci, ale také jako umělecký motiv ve svých filmech.

Rozhodnutí Jacka Kubricka darovat synovi ke třináctým narozeninám fotoaparát bylo snad ještě moudřejším tahem: Kubrick se stal dychtivým fotografem. Často vyrážel na výlety po New Yorku a pořizoval fotografie, které vyvolával v temné komoře svého kamaráda. Poté, co prodal nevyžádanou fotografii časopisu Look, začal spolupracovat s fotografy časopisu a v sedmnácti letech mu nabídli místo fotografa-učedníka. Během několika dalších let Kubrick aktivně pracoval pro časopis Look a stal se nenasytným návštěvníkem biografu. Společně se svým přítelem Alexandrem Singerem se hodlal dostat k filmu a v roce 1950 obětoval své úspory, aby natočil dokumentární snímek "Den zápasu" (1951). Po něm následovaly krátké dokumenty na zakázku "Flying Padre" (1951) a "The Seafarers" (1952), ale díky přivábení investorů a vynuceným šachovým partiím v Central Parku dokázal Kubrick natočit v Kalifornii film "Strach a touha" (1953).

Filmování tohoto snímku nebyl šťastný zážitek; Kubrickův sňatek se středoškolskou královnou krásy Tobou Metz natáčení nepřežil. Navzdory smíšeným kritikám filmu samotného se Kubrickovi dostalo příznivých ohlasů na jeho očividný režisérský talent. Kubrickovy další dva filmy "Vrahův polibek" (1955) a "Zabíjení" (1956) k němu obrátily pozornost Hollywoodu a v roce 1957 režíroval snímek "Stezky slávy" (1957) s Kirkem Douglasem v hlavní roli. Douglas Kubricka později povolal, aby převzal natáčení filmu "Spartakus" (1960), přičemž podle všeho doufal, že Kubrick se zalekne váhy takového projektu a bude povolný. To se však nestalo: Kubrick si vzal projekt na starost a prosazoval do filmu vlastní nápady a kritéria. Mnoho členů natáčecího štábu jeho vystupování pobouřilo: kameraman Russell Metty si stěžoval producentům, že Kubrick převzal jeho práci. Kubrick mu na to odpověděl, aby si sednul a nic nedělal. Metty se podrobil a paradoxně získal Cenu Akademie za kameru. Dalším Kubrickovým projektem měla být režie filmu "Křivák" (1961) s Marlonem Brando, avšak jednání selhala a snímek nakonec režíroval sám Brando. Kubrick, rozčarovaný Hollywoodem a dalším nevydařeným manželstvím, se nastálo přestěhoval do Anglie, kde natáčel všechny své následující filmy. Přestože získal pilotní průkaz, proslýchalo se, že má strach z létání.

Jako svůj první britský film natočil Kubrick snímek "Lolita" (1962), který byl pečlivě budován a veden tak, aby neurazil cenzorský úřad, jenž měl v té době moc silně uškodit komerčnímu úspěchu filmu. Snímek "Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu" znamenal pro Kubricka velké riziko; do té doby nebylo cokoli "nukleárního" považováno za komické téma. Ačkoli mělo původně jít o drama, Kubrick se rozhodl, že velmi mnoho nápadů, které napsal, je zkrátka příliš komických, než aby mohly být brány vážně. Komerční úspěch filmu i úspěch u kritiky přinesly Kubrickovi finanční a uměleckou svobodu pracovat na projektech, po nichž toužil. Někdy v této době se Kubrickova pozornost rozptýlila a on pracoval současně na několika projektech v různých stupních vývoje: "Blue Moon" (příběh o prvním hollywoodském pornografickém filmu), "Napoleon" (výpravný historický životopis, jehož natáčení studio přerušilo poté, co utrpělo ztráty při podobných projektech), "Wartime Lies" (podle románu Louise Begleyho) a "Rhapsody" (psycho-sexuální thriller).

Na dalším filmu, který Kubrick dokončil, spolupracoval s autorem vědecko-fantastické literatury Arthurem C. Clarkem. Snímek "2001: Vesmírná odysea" mnozí oslavují jako nejlepší film všech dob; je to stále kultovní klasika, jež nasadila laťku a tón pro mnoho následujících sci-fi filmů. Poté Kubrick natočil film "Mechanický pomeranč" (1971), jenž co do kontroverze soupeřil s "Lolitou" - tentokrát však nejen zobrazováním sexu, ale i násilí. "Barry Lyndon" (1975) se ukázal být bodem obratu v Kubrickově profesionálním i soukromém životě. Jeho neúprosné požadavky na odevzdání se a dokonalost herců i štábu se staly legendárními. Po hercích požadoval natáčení desítek záběrů bez přestávky. Při natáčení příběhu o Irsku, jenž zahrnoval i vojenské záležitosti, obdržel Kubrick zprávu, že ho IRA prohlásila za možný cíl. Produkce se okamžitě přesunula pryč ze země a Kubrickova touha po soukromí a bezpečí způsobila, že nastálo proslul jako samotář.

Když Kubrick odmítl režíroval pokračování filmu "Vymítač ďábla" (1973), natočil svůj vlastní horor "Osvícení" (1980). Znovu začaly kolovat historky o jeho požadavcích na herce a štáb. Stephenu Kingovi (jehož román byl předlohou filmu) se podle tisku Kubrickova adaptace nelíbila (a skutečně později napsal vlastní scénář, podle něhož byl natočen miniseriál "Osvícení" (1997)). S další prací si Kubrick dal opravdu načas: trvalo sedm let, než do kin přišel snímek "Olověná vesta" (1987). Během této doby se Kubrick oženil, pořídil si děti a do značné míry přestavěl svůj dům. "Olověná vesta" (1987), kterou jeden kritik označil jako temnou stranu humanistického příběhu "Četa" (1986), se přiřadila ke Kubrickovu odkazu solidního kritického ohlasu a zisků. V roce 1990 navázal Kubrick přerušovanou spolupráci s Brianem Aldissem na novém sci-fi filmu nazvaném "Umělá inteligence (A.I.)", avšak postup byl velmi pozvolný a snímek byl odsunut do pozadí, dokud nebude technologie zvláštních efektů na takové úrovni, jakou Kubrick vyžadoval.

Mezitím se vrátil ke svým rozpracovaným projektům, avšak střetl se s řadou problémů: "Napoleon" byl naprosto odepsaný a práce na filmu "Wartime Lies" (nyní nazvaný "The Aryan Papers") byla přerušena, když Steven Spielberg ohlásil, že bude režírovat "Schindlerův seznam" (1993), jenž zpracovával převážnou část stejné látky. Zatímco předběžné práce na snímku "A.I." zvolna přešlapovaly na místě, Kubrick zkombinoval filmy "Rhapsody" a "Blue Moon" a oficiálně ohlásil svůj další projekt jako "Eyes Wide Shut - Spalující touha" s pozdějším manželským párem Tomem Cruisem a Nicole Kidman v hlavních rolích. Po dvou letech práce s dosud nevídanou ochranou a utajením se film setkal s typicky rozporuplným přijetím kritiky a veřejnosti; Kubrick prohlásil, že je to jeho dosud nejlepší film.

Technologie zvláštních efektů zatím prošla rychlým vývojem a Kubrick se okamžitě pustil do aktivní práce na filmu "A.I. - Umělá inteligence" (2001). Ve spánku dne 7. března 1999 ho však ve spánku tragicky postihl osudný infarkt. Po Kubrickově smrti Spielberg prozradil, že byli s Kubrickem přátelé a často v soukromí hovořili o filmařském umění; oba si navzájem velmi vážili práce toho druhého. O "A.I." často diskutovali; Kubrick dokonce navrhoval, že by to měl režírovat Spielberg, protože je to spíše projekt jeho typu. Na základě tohoto vzájemného vztahu Spielberg převzal režii snímku a dokončil tak Kubrickův poslední projekt.

Do jaké míry zůstaly Kubrickovy vize zachovány ve výsledném projektu - a co by si myslel o konečném uvedení tohoto filmu - zůstane posledním velkým nezodpověditelným tajemstvím života tohoto nadaného a samotářského filmaře.

zdroj: CSFD, Honza Marcinek

Ocenění          nahoru

Kubrick získal za celou svou kariéru pouze jediného Oscara, a to za vizuální efekty k 2001: Vesmírná odysea. Nominován byl však dvanáctkrát.

Články z novin          nahoru